DPH je daň z přidané hodnoty, která je zahrnuta v ceně zboží. V praxi to vypadá takto: když kupující platí za produkt, platí za produkt i DPH. Prodejce si peníze za zboží nechává pro sebe a výši daně z přidané hodnoty odevzdává státu.
DPH pronikla do každodenního života prodávajícího i kupujícího natolik, že ji prakticky nevnímáme. Do doby, než se setkáme s účetními výkazy, se samozřejmě člověk neobejde bez dovednosti výpočtu DPH.
Jak se objevila DPH
Přesné datum vzniku daní (v obecném významu tohoto pojmu) bohužel není známo. Můžeme předpokládat, že daně přišly spolu s nástupem koncepce státu. Zde je princip jednoduchý: člověk pracuje a nebojí se o bezpečnost svého majetku, rodiny a řemesla – to mu garantuje stát. Ale za tuto službu musíte platit a tady jsou daně.
Jedním z nejběžnějších řemesel všech dob a národů byl obchod. Stát přirozeně vždy chtěl mít svůj podíl na tomto výnosném byznysu. Obchodníci jsou ale důvtipní lidé, a proto se většina obchodních transakcí odehrávala tam, kam oko státu nedohlédne. S tím se muselo něco udělat. První, co mě napadlo, bylo přesunout daňové zatížení z prodávajícího na spotřebitele. Vybírat daně z této kategorie obyvatel je mnohem jednodušší.
První předpoklady pro vznik DPH v podobě, kterou známe nyní, se objevily v Německu. Psal se rok 1919, pro německého průmyslníka Wilhelma von Siemense nepříliš příznivá doba. Právě utrpěl obrovské ztráty a vymyslel mazaný plán, jak přenést všechny finanční náklady na nechráněného kupce. Tak se zrodil projekt DPH, který mimochodem Siemens nestihl realizovat – bohatý průmyslník byl pryč. Ale jeho práce, jak se říká, pokračovala.
Francouzský finančník Maurice Loret oživil myšlenku daně z přidané hodnoty. V roce 1954 připomněl své vládě, že není třeba „znovu vynalézat kolo“ a že lze jednoduše použít myšlenku Siemens, podle které může být zdaněna každá věc prodaná ve státě, a ne prodejce, ale kupující by skutečně zaplatil.
Nápad byl přijat s nadšením, ale pragmatická vláda Francie k němu přistupovala poněkud opatrně: zpočátku byla praxe zavádění DPH zavedena v jedné z francouzských kolonií – na Pobřeží slonoviny. A po pozitivním výsledku experimentu byla DPH spuštěna v samotné Francii.
Po studiu zkušeností sousedů, včetně výběru daní, sousedé následovali Francii a v naší době se systém výběru daně z přidané hodnoty již zakořenil ve 137 zemích světa.
Zajímavá fakta
- Některé země, například Kanada a Spojené státy, nemají DPH, ale téměř všechny mají daň z obratu. Arabské země s bohatými přírodními zdroji si poradí i bez DPH: Omán, Kuvajt, Bahrajn, Katar.
- V Německu byla v 18. století zavedena obdoba DPH v Sasku.
- Nejvyšší DPH: Maďarsko, Dánsko, Norsko, Švédsko a Island (v rozmezí od 24,5 % do 27 %).
- Nejnižší DPH: v Jersey, Malajsii, Singapuru, Panamě a Dominikánské republice (od 3 % do 6 %)
- Někteří analytici považují DPH za prvek „globálního spiknutí“.
- V některých zemích (je jich více než 50) existuje bezcelní systém – vrácení DPH při nákupu zboží ve specializované prodejně. Systém je platný pro nerezidenty, refundaci lze získat při opuštění země.
- V mnoha zemích je DPH páteří státního rozpočtu. Například daňové příjmy ve Francii tvoří více než 46 % celkového HDP země. Významná část této částky je realizována prostřednictvím daně z přidané hodnoty.
Aktivní distribuce daně z přidané hodnoty mezi zeměmi naší planety je důkazem, že systém je uznáván jako efektivní. Zdaleka ne vždy můžeme ekonomickou pohodu státu posuzovat podle výše DPH, ale určitý smysl ve schválené sazbě DPH rozhodně je.
